Johann Grander a vývoj jeho úpravy vody

Označení v němčině „oživení vody“ se stalo velmi citovaným, častokrát chybně vykládaným a mnohdy zneužitým pojmem. Ale odkud vlastně tento výraz pochází? Jakmile Johann Grander upravil vodu svojí metodou a mohl opakovaně pozorovat změny v chování mikroorganizmů pod mikroskopem,  byl to on, kdo dal svému postupu název „oživení vody“. Aby se mohl popsat význam a původ tohoto výrazu, je poučný krátký pohled do více jak dvacetileté výzkumné činnosti Johanna Grandera .

Podnět

Kvůli studeným zimám a těžké tělesné činnosti jako nájemce čerpací stanice, trpěl Johann Grander během sedmdesátých let chronickým zánětem kloubů. Chirurgický zákrok byl nevyhnutelný. Aby se tomu vyhnul, rozpomněl se na takzvaný masážní váleček, který vynalezl jeho otec a začal se s ním léčit. Tento masážní váleček se podobá dynamu, které při klouzání po kůži vyrábí regulovatelné, jemné, hrotové impulsy a vzbuzuje v ošetřované části těla zvětšené a lepší prokrvení. Dnes by se takový aparát označoval jako proudem dráždící masážní přístroj. Protože se Johannu Granderovi jeho zdravotní stav značně zlepšil, mohlo se upustit od operace. Také jeho žena Inge si masážním válečkem úspěšně léčila potíže se zády.
     Tato základní zkušenost vedla k tomu, že Johann Grander dále vyvinul a vylepšil otcovský vynález. „Tajemství“ účinku bylo ve volbě zcela speciálních magnetů, které byly zhotoveny z určitých slitin a tím měly schopnost přenášet přírodní energie.

Počátek experimentů

     Johann Grander šel však ve svých myšlenkách již o krok dál. Otázkou, kterou se intenzivně zabýval, byla možnost dosažení přírodní, pro člověka – také při přímém dotyku – plně bezpečné energie, s níž by se mohly provozovat i obvyklé elektropřístroje.
     A tak vyvinul Johann Grander během deseti let deset různých „magneto-generátorů“ rozdílné konstrukce, které vyráběly tak vysoce frekvenční energii, že od ní ani při doteku neizolovaných pólů nevycházelo žádné nebezpečí. Cíle bylo v zásadě dosaženo. Generátory, konstruované z přírodních magnetů, dodávaly plně bezpečnou energii. V tehdejší době však pro tyto myšlenky neexistoval horizont byrokratické reality: zavedení do sériové výroby ztroskotalo na patentovém úřadu odmítnutím patentového řízení. Podané plány byly odmítnuty s odůvodněním, že „novoty, které škodí, se nepatentují“.

Odhalení vlastností vody

     Po prvním krátkém zklamání rozpoznal Johann Grander velmi brzy pozitivní signál pro novou úlohu. Během své výzkumné činnosti dělal neustále pokusy, které ukázaly, že přeměna energie fungovala také ve vodě a pod ní, a voda vyvíjela zvláštní vlastnosti. Den ode dne mu bylo zřejmější, že odmítnutí patentu mělo být pokynem, aby se intenzívněji zabýval prvkem voda, a tak začal Johann Grander vodu studovat a spojovat ji opakovaně s jím vyvinutými magnetogenerátory.
    Většina toho, co objevil, měla jistě základ v intuici a v pozorování přírody. Ale hlavní pomocnice a nepostradatelná kritička – protože svým instinktem vyniká nad člověka – má být jako ukazatel směru cesty speciálně jmenována na tomto místě: Granderovic domácí kočka. Ona to byla, která neobvyklým chováním upozornila jako první Johanna Grandera na „upravenou“ vodu tím, že ji nyní chtěla více pít. Grander rozpoznal, že kombinace mezi jeho generátory a vodou nechala vzniknout něčemu „zvláštnímu“.

Tak při svých pokusech zjistil, že vlastnosti, resp. informace, které dovedl vodě zprostředkovat, byly přenosné na jinou vodu, a to bez přímého kontaktu. Tento poznatek se dnes úspěšně převádí do Granderových přístrojů na úpravu vody.
     Jak přesně funguje princip úpravy je tajemstvím, které nikdy neopustilo rodinný kruh Granderů, závisí však na mnoha faktorech, které byly získány na základě desítek let trvající pokusné činnosti.
     Stále častěji přicházeli ke Granderovi lidé, kteří si vodu odnášeli nejprve v lahvích, později v kanystrech. Zprvu pomalu registroval mnohé ohlasy, které informovaly o nejrozmanitějších úspěších v oblasti zdraví a u ostatních použití jakož i u zvířat a rostlin.

Pod mikroskopem

     Aby se mohl učit o prvku voda a jeho povaze, představoval pro Hanse Grandera nejdůležitější nástroj mikroskop. Stovky zkoušek vody ze všech částí světa (Nil, Pád, Ganga, a mnohé další zdroje) jsou zapsány v jeho“myslivně“. Vzorky vod zkoumal pod mikroskopem, aby pochopil, jak se chovají různé vody této Země.
     Když se přidala k poškozené, mikrobiologicky znečištěné vodě jedna kapka jeho upravené vody, začala se opět regenerovat. Vrátila doslova život zpět. Užitečné mikroorganizmy se mohly opět rozvinout a čistit vodu. Tímto objevem vznikl Johannem Granderem samotným vytvořený pojem „ OŽIVENÍ  VODY “ – v češtině používáme výraz upravená voda podle Grandera.

Základní pilíř úpravy vody

      Johannu Granderovi se tedy podařilo zlepšením struktury vody vytvořit nové, zdravé prostředí pro užitečné mikroorganizmy, které by měly být obsaženy v každé zdravé vodě. Bylo nutné pracovat pod mikroskopem s velkým zvětšením, aby se rozeznala vlastní „vodní zdravotní policie“.

Mikroorganizmy v jedné jednotlivé kapce vody jsou nanejvýš rozmanité a plní podstatné úlohy při samočištění vody. Avšak základním předpokladem pro to je uspořádaná a stabilní vnitřní struktura, jíž může být vytvořeno odpovídající prostředí pro užitečné mikroorganizmy.
     Johann Grander uspořádal svým postupem úpravy vody vnitřní strukturu posílením přirozené flóry pomocí mikroorganizmů a vytvořil tím předpoklady pro výstavbu přirozeného imunitního systému ve vodě. Pojem „úprava vody“, se sice zatím používá pro různé metody zacházení s vodou, ale postup Johanna Grandera je ovšem jediný, který si toto označení také skutečně zasluhuje, protože je také jako jediný schopen život ve vodě probudit a natrvalo ho změnit. 

Videa: "Vodní muž z Tyrolska" - angl.